MÓHINÍJÁTTAM - jihoindický klasický tanec

Dr. Deepti Omchery Bhalla

Všestranná umělkyně Dr. Deepti Omchery Bhalla mistrovsky zvládá indické klasické taneční formy jako mohiníjáttam a kathakali a hudebně inklinuje ke karnátackému a hindustánskému stylu. Zosobňuje vzácné spojení zpěvačky, tanečnice, vědecké pracovnice a autorky se stejným nadáním a erudicí v každém z těchto směrů.

Mohiníjáttam ji naučila tanečnice Kaljánikuttijamma, významná představitelka školy Kalámandalam, a tanec kathakali několik významných guruů. Dr. Deepti přivedla ke karnátacké hudbě její matka Dr. Leela Omchery a vidván T. S. Raghavan. Do hindustánské hudby ji zasvětili významní vokalisté bratři Dagarové a Yunus Hussain Khan.

Dr. Deepti Omchery Bhalla získala doktorát v karnátacké hudbě na Univerzitě v Dillí, kde v tomto oboru v současnosti působí jako profesorka. Získala stipendium na Akademii umění v Dillí a je držitelkou Ceny Akademie Sangít Nátak v Kérale. Dr. Bhalla je přední autoritou v oboru a publikovala několik knih a vědeckých prací.

Hojně vystupovala v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Dánsku, Egyptě, Japonsku, navštívila Koreu, Malajsii, Singapur, Rusko a Spojené arabské emiráty

Móhiníjáttam (angl. Mohiniyattam), ženský klasický sólový tanec pocházející z jihoindického státu Kérala, je tancem Móhiní, okouzlující nebeské tanečnice hinduistické mytologie. Tanec vychází z Hasta lakšana dípika, pojednání o gestech rukou. Texty písní jsou směsicí sanskrtu a malajálamštiny. Tanec mohiníjáttam, vyznačující se půvabným až smyslným pohybem rukou s nevýrazným zapojením nohou, připomíná jemné vlnění zelených rýžových polí a kokosových palem kéralské krajiny. Mohiníjáttam se tančí na tradiční chrámovou hudbu Kéraly – sópana a ztvárňuje obvykle milostný nebo náboženský příběh. Pomalý, komíhavý pohyb zvýrazněný jemnou mimikou tváře tanečnice odlišuje mohiníjáttam od jiných klasických tanců Indie. Převládajícím emotivním prvkem tohoto tance je „lásja“ neboli svůdnost, smyslnost.

Mohiníjáttam, který se v minulosti omezoval pouze na půdu chrámů, se rozšířil a celkově obohatil v 18. a v 19. století za vlády tehdejších panovníků královského rodu státu Tiruvidángúr (angl. Tranvancore). Jeho popularita v následujících desetiletích upadala, avšak slavila svůj návrat v polovině 20. století; zásluhu na tom měl velký malajálamský básník Vallattól Nárájana Ménan. V současnosti si mohiníjáttam znovu vydobyl své přední místo mezi ostatními indickými klasickými tanečními formami.